Home
SESTRA KRESCENTIE BABINCOVÁ
Narozena 18. března 1889 v Hájově, zemřela 24. února 1974 v Choryni.
Sestra Krescentie, Karolina Babincová, pocházela z Hájova u Příbora. Tam se narodila v roce 1889 v rodině Jana Babince a Marie, rozené Galiové. V kruhu svých sedmi sourozenců prožila šťastné dětství.
Do kláštera Milosrdných sester svatého Kříže v Choryni vstoupila na svátek Všech svatých v roce 1907. Jako řeholní kandidátka se zaučovala do ošetřovatelské praxe v nemocnici v Bratislavě. Svůj životopis, který psala v noviciátu, ukončila slovy: „Kéž jsem řeholnicí podle Srdce Božího, posvěcujíc sebe, vzdělávajíc svým příkladem druhé a mírníc bídu a bolesti trpícího lidstva! Doufám, že Bůh přispěje mé dobré vůli, neboť pro Něho chci pracovat, pro Něho trpět a strádat, abych se jednou mohla s Ním radovat.“ Vedena touto touhou složila 12. května 1910 své první řeholní sliby.
S velkou oddaností se věnovala službě nemocným v Moravské Ostravě. Časem se stala zkušenou a rozvážnou ošetřovatelkou a těšila se všeobecné oblibě. Usilovala o dobrou spolupráci. Její přívětivost a dobrota mírnily bolest duše i těla. Ve volných chvílích ji bylo vidět v květinové zahrádce a nejkrásnější růže, které vypěstovala, zdobily pak oltář v sesterské kapli. Ochotně obstarávala nákupy v městě.
Pramenem její síly byla hluboká víra a spojení s Bohem. Bez vážné příčiny nikdy nechyběla u společné modlitby. Ráda zpívala kostelní i národní písně. Dělila se s druhými o své duchovní zkušenosti a o myšlenky z kázání nebo z rozjímání. Měla zájem o dění v církvi, v kongregaci a v provincii a hodně se modlila za nová duchovní povolání. S oblibou se modlívala rozjímavě růženec. Panna Maria jí byla příkladem sloužící lásky, jak k tomu bratry a sestry nabádá i Řehole klášterního Třetího řádu: „Především ať mají před očima vzor blahoslavené Panny Marie, Matky Boha a Pána našeho Ježíše Krista. Ať to konají na příkaz blaženého Františka, který svatou Pannu Marii uctíval jako Paní a Královnu, která se stala Matkou církve. Ať pamatují, že Panna Maria nazývala sebe samu služebnicí Páně.“
I pro sestru Krescentii stejně jak pro mnoho řeholních sester ošetřovatelek znamenalo propuštění z nemocnic rozloučení s oblíbeným působištěm. S bolestným srdcem opouštěla na začátku roku 1957 nemocnici v Kroměříži, ve které pracovala dvacet osm let. V charitním domově v Choryni nesložila ruce v klín, ale uplatnila své síly v hospodářství a v zahradě. Zůstává ve vzpomínkách sester jako krajně pracovitá sestra, jak chodí se svou hůlčičkou křížem krážem po zahradě, okopává, pleje a zalévá záhonky.
I když se u ní už projevovaly vážné příznaky stáří, přece ji to táhlo k jejím květinám, bylinkám a zvířátkům. A když pršelo, vzala si deštník a pokračovala ve své práci. Byla svéráznou i ve své poslední nemoci, kdy byla upoutána na lůžko. Sestry, které ji ošetřovaly, vyprávěly mnohdy její humorné, pohotové výroky. Po pohřbu sestry Hroznaty ji navštívila jedna sestra a říká jí: “Sestřičko, už jsme sestru Hroznatu pochovaly.“ „To je dobře,“ odpověděla sestra Krescentie, my jsme ji už dost dlouho chovaly, teď ať ji chová Pán Bůh.“
Často se zdálo, že poslední hodina sestry Krescentie už udeřila. Ale ona znovu otevřela oči a svým milým úsměvem pozdravila okolo stojící. Denně toužebně čekala na příchod Spasitele v Eucharistii,až on v neděli 24. února 1974 převedl tuto svou věrnou služebnici k sobě do věčné radosti. Její pohřeb na Popeleční středu nám zdůraznil hlavní myšlenku dne: „Pomni, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.“
Za text děkuji provinční představené sr. Daniele z Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže v Kroměříži.